Láska se neptá 2.

29. srpna 2010 v 15:45 | Suzzy |  Láska se neptá
> Ty jsi Suzzy!! Nemýlím se, že??
> Ty jsi mi chtěla utéct??
> Suzzy, přestan na mě tak zírat!
> Hele, nebud drzí!



Další den jsem opět měla práci v restauraci, ale jen na 2 hodinky, protože Pablo měl nějaké zařizování. Ani jsem už nepočítala s tím, že by se tu mohl Miguel objevit a tak jsem ho ani nevyhlížela a věnovala se zákazníkům toužícím po alkoholu a dalším občerstvení.
"Suzzy!! Na pětce máš objednávku: 3x sangrii a 1x Mojito".
"Díky Luis, už tam letím". Připravila jsem nápoje a už jsem se doslova hrnula ke stolu. Než jsem k nim došla, všimla jsem si, že tam sedí 2 mladé slečny nejspíš se svými příteli. V jednom z nich jsem poznala Paula.
Mladíka, který včera dělal doprovod Miguelovi. Takže jsem si začala myslet, že se tu taky jistě objeví, když je tu i jeho kamarád.
"Tak tady jsou ty sangrie".
 "Tady slečno, díky!" ozvala se mi jedna slečna a obě sangrie mi vzala z tácu a postavila jednu před sebe a jednu před blonďatého klučinu, který se tam tak trošku krčil a vypadal sotva na 16.
 "Hej!!.. neznáme se náhodou??" ozval se najednou Paul, když se mi podíval do obličeje.
"No to je možné, já tu za večer poznám takových lidí". Odpovím vyhýbavě.
"Ty jsi Suzzy!! Ta co nás včera obsluhovala u baru. Nemýlím se, že??"
"A jaké je tvé ctěné jméno??" zeptám se z legrace.
"Jsem Paul".
"Ach ano!!..už si vzpomínám. Byl jsi tu ještě s Mariem a myslím že s Miguelem". Vyhrknu jakože překvapeně a zároven chytře.
"Přesně tak. Miguel by měl dnes také přijít".
"No já už za chvíli, ale stejně končím takže si nejsem jistá jestli mě tu najde". Odpovím rychle a už pádím zpět k baru, kde už se mi to začíná plnit nedočkavými lidmi. Po 20 minutách už mi končí "služba"
a tak se jdu do šatny převléct a chci vyrazit ven do města, když v tom mě zastaví něčí volání.
"Hej krásko! Ty jsi mi chtěla utéct??" otočím se a srdce mi najednou buší až někde v krku. Z ulice se ke mně žene udýchaný Miguel.
"Utéct??jak jsi na to přišel prosím tě??"
řeknu nevině. "Tak když jsi mi nechtěla utéct tak se ted semnou půjdeš určitě projít, že??" chvíli jsem váhala. Věděla jsem jací tu kluci jsou. Když jemu se, ale nedalo odolat. Nakonec jsem přeci jen souhlasila. Celý večer jsme chodili po městě a pak jsme si šli sednout na takový malinký útes hned u moře. Byl tam nádherný výhled, ale vzhledem k tomu, že bylo skoro 11 večer, tak ic moc nebylo vidět, kromě krásných hvězd a srpečku měsíce, který zrovna dorůstal. Moc lidí tam nebylo takže jsme měli klid.
Takhle se to opakovalo několik dní, než jsme spolu začali opravdu chodit. Vzpomínám na náš první polibek. Bylo to něco kouzelného. Seděli jsme spolu opět na tom menším útesu. Já seděla na kraji a on zamnou. Byli jsme spolu v tak těsné blízkosti až z toho naskakovala husí kůže. Slunce zrovna zapadalo a osvětlovalo celý obzor. Fascinovaně jsem na tu krásu koukala.
"Je to nádhera, že?? Nikdy jsem nezažila nic krásněj…" nedořekla jsem to, protože se ke mně Miguel naklonil a políbil mě. Měla jsem vytřeštěné oči a netušila co dělat. On se ihned odklonil.
"Udělal jsem něco špatně, krásko?? Nechtěl jsem tě nijak vyplašit a dělat něco co nechceš". Začal se mi omlouvat. Jen jsem na něj zamilovaně koukala a místo toho, abych něco řekla jsem ho políbila. Při polibku jsme si propletli prsty, já se o něj opřela zády a pozorovala poslední paprsky zapadajícího slunce.
Ted už jsme spolu přes 6 měsíců. Většinu dne trávíme spolu na pláži. Já mám zrovna dvoutýdenní volno, takže žádná delegace z ciziny mi nepřijede a já se tak mohu věnovat svému krasavci. Asi jsem vám zapomněla říct, že Miguel dělá plavčíka. Takže vždy chodím tam, kde má zrovna hlídku. Díky tomu jsem se také seznámila s jeho moc pohlednými přáteli.
Ano. Tohle je život jaký jsem si přála. Celé dny trávit na pláži, slunce do tebe pere své mocné a žhavé paprsky, okolo tebe spousta přátelských lidí, moře a tvůj krásný španělský přítel se kterým by ses mohla chlubit po celém světě. Od jak živa jsem měla slabost pro jižany a zakotvila jsem to ve Španělsku. Samozřejmě, že to vše neobnáší jen zábavu, ale i práci.

Takhle jsem strávila celých 14 dní svých prázdnin. Od pondělka jsem už ale musela opět nastoupit do práce. Dostala jsem seznam svých nových cestujících, které musím vyzvednout na letišti. Pracuji v cestovní kanceláři Alexandria.

V pondělí ráno jsem se vzbudila do opět krásného slunečného dne. Bylo 8 hodin. Pomalu jsem si protírala svá unavená víčka a pokoušela jsem se vstát z mé pohodlné postele, kterou zrovna okupoval i Miguel. Byl tak krásný.
 Prohlížela jsem si ho snad 5 minut, když v tom se ozval: "Suzzy, přestan na mě tak zírat!! Já vím, že jsem nádherný, ale nemusíš to tak dávat najevo". Pronesl rozesmátě. Jen jsem na něj nevěřícně koukala.
"Ehm..co prosím??? Já na tebe přeci vůbec nezírám! A vůbec! To si myslíš, že jsi tak úžasný??"…chtěla jsem do toho dát trošku ironie, ale asi mi to moc nevyšlo, protože mi začaly moc nápadně cukat koutky.
 "Krásko, vždyt ty jsi ze mě úplně mimo. Když jsem v práci a jen se bavím s Paulem, tak mě pozoruješ, jak boží dítko". Jen se trošku začervenám a odkašlu si.
"No to je sice možné, ale to neznamená, že jsem z tebe úplně mimo. Jsi nějak moc sebevědomý, plavčíku!!"
"Pouze vím, za co stojím princezno". Dořekne, zvedne se a políbí mě na rty. Jen ho pohladím po jeho krásných světle hnědých vlasech a pozoruji ho, jak se zvedá a hledá své kousky oblečení.
"Tričko máš tady broučku". Oznámím mu s úsměvem, když vidím jak už několik minut hledá své tričko a ani si nevšiml, že ho mám na sobě já.
 "No je tohle možné?? Tak ona už mi krade i trička. Asi už u tebe pře noc nikdy nezůstanu. Radši ani nebudu vyjmenovávat, kolik věcí se mi ztratilo, když jsem u tebe strávil noc".
"Hele, nebud drzí!! Já za to přeci nemůžu, že jsi úplně slepý. Ale tak pokud nechceš, tak už sem chodit nemusíš. Však já si nějakou tu náhradu za tebe najdu". Rozesměji se a vypláznu na něj jazyk, jak malé dítě.
"To bys neudělala krásko. Na to tě znám až moc dobře a vím, že tohohle bys schopná nebyla".
"Moc si nefandi ty hrdino". Jako odpověd se mi dostane krásného zlochtání. Tedy pro něj je to krásné. Já myslela, že umřu smíchy. Pohlednu opět na hodiny.
"Sakra!! Je půl deváté. Musím okamžitě vstávat nebo přijdu pozdě do práce!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama