Duben 2011

One Republic v Praze!! ♥

20. dubna 2011 v 15:45 | Suzzy
Tak včera proběhl v pražském klubu SaSaZu malý koncert skupiny One Republic :)
Největší aplaus si prý jednoznačně odnesla písen Apologize.
Nejvíc mě rozesmálo, jak na začátku téhle písničky řekl "Nerozumím česky" :D
Dále taky zazněla ne moc známá písen Life in color, kterou zpěvák Ryan uvedl větou "Mi ji skoro neumíme, Vy ji vůbec neznáte, tak se všichni můžeme tvářit, že je to nejlepší písnička na světě" :D
Z videa je vidět příjemná atmosféra :) škoda, že jsem ji nemohla pocítit taky :(


Na rozhodování je už pozdě...

11. dubna 2011 v 18:29 | Eilín |  ♥ Pár slov
Všechno co se ted děje už mě prostě nebaví!

Dnes už vím, že jsem před dvouma rokama udělala neskutečnou chybu a rozhodla se jít na tuhle zatracenou školu!
Tenkrát mi stačilo, že jsem se tam dostala, dneska je to pro mě peklo.
Střední škola. Část života, která trvá 4 roky. Pro někoho je to skvělé období, kde pozná nové lidi, užívá si všeho co se mu s novým prostředím nabízí.
Naopak jsou tu i lidé, kteří by nejraději odtud co nejrychleji zmizeli a za střední školou udělali tlustou čáru. Mrzí mě, že mezi ně patřím i já.
Těšila jsem se, že jednou budu na střední vzpomínat s úsměvem na rtech, ale už ted vím, že to všechno bude pravý opak. Ve 4. ročníku čapnu vysvědčení a bez jaké koliv rozlučky mizím pryč. Někam do světa. Někam kam mě to táhle už nějakou dobu. Hlavně pryč od třídy, kde je to samá přetvářka, lež, podvody, problémy.

Tolik bych se chtěla vrátit na základku, kde jsme byli jedna velká parta. Kde jsem jezdili na výlety, skoro nikdy se nehádali a vždy drželi při sobě. Za každého člena naší třídy 9.C jsme se postavili, protože jsme ho znali a byl prostě Náš. Stál nám za to, abychom ho z problémů dostali. Což se ted o mé současné třídě říct nedá.
Dřív jsem nepocítila nic jako, že bych byla někde sama. Vždy jsem okolo sebe měla kupu lidí. Tady mívám pocit té hnusné samoty. Ne vždy mi to vadí, ale... no všeho s mírou.

3.4. 2007 - Never forget! ♥

3. dubna 2011 v 12:12 | Eilín |  ♥ Pár slov
3.4. 2007
To byl ten 1. nejkrásnější den, který jsem mohla zažít. Byla jsem nevozní, ani jsem netušila z čeho. Snad je proto, že za pár hodin jsem mohla konečně na živo spatřit svou hvězdu! Už žádné plakáty, časopisy, fotky, články. Mohla jsem vidět, jak energicky a vesele běhá po podiu, rozdává úsměvy na všechny strany, mává nám... prostě...nepopsatelný okamžik ♥
Ten, kdo je zná a miluje takovou dobu jako Já, musí uznat, že tohle byly Nejkrásnější časy :) ♥

Ps: nedávno jsem se rozhodla, že data 3.4. 2007 a 15.3. 2010 si nechám zvěčnit na svém pravém zápěstí :)


To video tady musí být!
Tímhle si dokonale připomínám tu nezapomenutelnou atmosféru, to jak jsme řvali Schrei jako pominutí :D
A na Billovi byo vidět, jak mu to dělá dobře. Snažili jsme se :) To mi připomnělo, jak jsem celý týden po koncertě nemohla muvit :D Pouze šeptat nebo nemluvit vůbec :D Jo, zrovna tahle písnička se na tom zatraceně podepsala :D